Jistě jste si všimli, že za poslední dobu se nám tu rozmohl takový nešvar… Tím je používání pojmů „biologicky rozložitelný“ a „kompostovatelný“. Značky se je snaží využívat všude tam, kde to jen trochu jde. Problém ale je, že spotřebitel často moc netuší, co vlastně znamenají a jaké háčky se s nimi pojí. Pojďme si tedy shrnout, v čme se tyto termíny liší a jak s nimi v praktickém životě pracovat.

Termín biologicky rozložitelný (biodegradable) označuje jakýkoli materiál, který může být rozložen mikroorganismy (např. bakteriemi a houbami) a vstřebán přírodou. Biodegradace je totiž přirozeně probíhající proces, který nastává v průběhu rozkladu. Jedná se tedy o proces, kdy se původní složení rozkládá na jednodušší složky (např. biomasa, oxid uhličitý, voda).  Tento proces může probíhat za pomoci kyslíku ale i bez něj. Kyslík však napomáhá rychlejšímu rozkladu. Pro příklad lze uvést tlení listí. Pokud bude na hromadě, zetleje pomaleji, než pokud bude po zemi v tenké vrstvě. Biodegradace může trvat od několika dnů až po 500 a více let. Doba, za jak dlouho dojde k biologickému rozkladu, závisí jak na chemickém složení předmětu, tak na způsobu jeho skladování. Rychlost rozkladu navíc ovlivňuje mnoho proměnných – teplota, přítomnost vody, světla a kyslíku. Na většině skládek je tak málo světla, vzduchu a vlhkosti, že se proces biologického rozkladu výrazně zpomaluje.

Zeleninové slupky, vaječné skořápky, papír a zahradní odpad jsou biologicky snadno rozložitelné. Po vyhození se tyto předměty rozloží v relativně krátké době, takže mohou být vstřebány do přírodního prostředí. Oproti tomu materiály jako polystyren, plast a hliník jsou obvykle považovány za biologicky nerozložitelné, protože jejich rozklad trvá velmi dlouho.

Greenwashing strikes again

Zjistit, zda je předmět skutečně biologicky rozložitelný, může být náročné, zejména pokud posuzujete předměty, které se obvykle nevyrábějí z biologicky rozložitelných materiálů, jako jsou pouzdra na mobilní telefony nebo tašky. Většina výrobků, které se označují za  „biologicky rozložitelné“ se ve skutečnosti přirozeným rozkladem do země nevstřebá. Aby se rozložily, potřebují specifické podmínky. Můžeme tedy připomenout tzv. greenwashing, který firmy využívají k tomu, aby jejich výrobek vypadal více ekologicky, než ve skutečnosti je.

Kompostuj, ale správně

Podobně tomu ostatně je i u výrobků s označením “kompostovatelný” (compostable). Termín označuje výrobek nebo materiál, který se může biologicky rozkládat za specifických, člověkem ovlivněných podmínek. To znamená, že na rozdíl od biologického rozkladu, který je zcela přirozeným procesem, vyžaduje kompostování lidský zásah.

Během kompostování mikroorganismy rozkládají organické látky za pomoci člověka, který přispívá vodou, kyslíkem a dalšími látkami nezbytnými k optimalizaci podmínek. Proces kompostování obecně trvá od několika měsíců do jednoho až tří let. Časový průběh je opět ovlivněn proměnnými (kyslík, voda, světlo a typ kompostovacího prostředí). Existují ale dva hlavní typy kompostování, které významně ovlivňují, co se dá v určitých podmínkách kompostovat.

Domácí versus komerční

Domácí kompostování spočívá ve shromažďování zbytků jídla v nádobě nebo hromadě, jejich kombinování se zahradním odpadem a pravidelném převracení směsi, aby se podpořil její rozklad na základní organickou hmotu. Z tohoto důvodu nelze v domácím kompostéru rozložit například maso, sýry a ryby. A to proto, že se jednoduše nevytvoří dostatek tepla.

Komerční kompostování však zahrnuje třídění materiálů na organické a anorganické, jejich rozklad pomocí štěpkovačů a drtičů a vytvoření optimálních vlhkostních, teplotních a kyslíkových podmínek. Díky tomu jsou komerční kompostéry schopny rozložit složitější produkty než domácí kompostéry.

Pokud uvažujete o koupi výrobku, o kterém se tvrdí, že je kompostovatelný, uvědomte si, že např. bioplast v domácím kompostu nerozložíte. A tím pádem se dostáváme k dalšímu případu greenwashingu.

Není bio jako bio

Označením “biodegredable” nebo “compostable” se často označují například nádoby na jídlo a nápoje, které si kupujeme v restauracích nebo i jiné plastové výrobky (pouzdra na telefon, tašky apod.) Tyto předměty se obvykle vyrábějí z materiálů, jako je kukuřičný škrob, celulóza a sója a při správném kompostování se rozkládají na netoxický oxid uhličitý, biomasu a vodu. Problém ale je, že tyto materiály se nerozloží nebo nekompostují v domácích podmínkách. Tím pádem často nejsou ani ekologičtější. Jaké jsou tedy výhody a nevýhody tzv. bioplastů?

Výhody:

• Na rozdíl od běžných plastů na bázi ropy jsou bioplasty vyrobeny z rostlin.
• Výroba bioplastů tedy může mít nižší uhlíkovou stopu než výroba tradičních plastů (je potřeba ale o produktu zjistít více).

Nevýhody:

• Rozklad bioplastů vyžaduje intenzivní teplo, které je dostupné pouze v průmyslových kompostárnách. V domácím kompostu (nebo na skládce) se rozkládají dlouho (i několik let).
• Bioplasty neřeší problém plastů v moři, protože v mořských podmínkách se rychle nerozkládají.
• Bioplasty nelze míchat s recyklovatelnými plasty. Musí být recyklovány zvlášť.
• Na výrobu bioplastů může padnout více vody, než je tomu u tradičních plastů.
• Můžou se rozložit na tzv. mikroplasty.

Určitě je správné volit při nákupu různých produktů jejich udržitelnější formy, ne vždy ale výrobce uvede úplné informace. Spotřebitel si může totiž nesprávně myslet, že do hnědých popelnic na biodpad může hodit kompostovatelné či biologicky rozložitelné výrobky, ale tak tomu ve skutečnosti není. Do hnědých popelnic od Pražských služeb lze vyhodit následující: trávu, listí, zbytky ovoce a zeleniny, čajové sáčky, kávovou sedlinu, zbytky rostlin, zeminu z květináčů, plevel, drny se zeminou, košťály, štěpku z větví a keřů, piliny, hobliny, kůru, seno a slámu.

Takzvané bioplasty se v současné době nedají ani zrecyklovat a proto by měly být vhozeny do směsného odpadu, odkud poputují, v lepším případě, do spalovny a využijí se alespoň energeticky. Bioplast vhozený do žluté popelnice totiž ve výsledku může znehodnotit daný materiál a snížit tak jeho kvalitu pro další využití.

Zdroje:

https://zajimej.se/to-se-prece-rozlozi-nebo-ne-fakta-a-myty-o-bioplastech/

https://www.treehugger.com/biodegradable-compostable-difference-5094376

https://www.trideniodpadu.cz/bioplasty

https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/radomirn-dohnal-bioplasty-nejsou-bio-mozna-jsou-horsi-nez-ty-konvencni

http://www.bio-plasty.cz/zakladni-rozdeleni-bioplastu/