Vědci z německého Bonnu přišli s vychytávkou, která dokáže zbavit odpadní vody od mikroplastů. Ty se do ní dostávají hlavně z praček. Inspiraci našli u rybích žaber, která kromě dýchání filtrují i vodu. Nový druh biologického filtru tak přináší naději na čistší vodu.

Žábry ryb jsou složené z oblouků, které umožňují především dýchání. Na nich se ale nacházejí i tvrdé výrůstky nebo tyčinky, jež vodu dokáží filtrovat. Ichtyoložka Zuzana Musilová vysvětluje, že velikost se u různých druhů liší podle toho, čím se ryba živí. Pro spoustu převážně mořských ryb, například makrely nebo sardinky, je filtrování vody nedílnou součásti jejich fungování. Pomocí filtrace vody získávají plankton, tedy svou potravu. Malé výrůstky tak de facto fungují jako jemné síto.

Chytré čištění vody podle přírody

Vědci se při návrhu filtru založeného na tomto principu snažili vyřešit potíž s čištěním odpadních vod, při kterém se filtrační systém rychle ucpává. Opřeli se přitom o poznatky vycházející z tvaru rybí tlamy, který jim posloužil jako funkční inspirace.

Namísto běžného válcového tvaru zvolili kuželovité řešení, které mělo připomínat postupné zužování prostoru uvnitř rybí tlamy, vysvětluje Musilová.

Filtrem zachycené částice se postupně posouvají směrem ke špičce kužele, odkud pokračují dál do trávicí soustavy. V některých případech se odpad ještě odstraní. Tato metoda dokázala při čištění vody dosáhnout účinnosti až 99 procent.

Návrat k přírodním materiálům

Jedna pračka může za rok uvolnit až půl kilogramu mikroplastů. Podle odborníků je však hlavní problém spíš v tom, že navzdory vědeckým poznatkům stále vyrábíme oblečení na bázi plastů.

Tomáš Cajthaml, odborník na životní prostředí, upozorňuje na skrytého nepřítele, protože hlavní nebezpečí nepředstavují mikroplasty, ale tzv. nanoplasty, jejichž velikost je zhruba jeden mikrometr.

Podle jeho názoru bychom měli dávat přednost přírodním materiálům, protože kromě toho, že nepůsobí toxicky, se v přírodě dokáží dobře rozkládat.

Od fleecových bund po obaly

Filtr dokáže zadržet větší částice a zabránit jejich úniku do životního prostředí, nanoplasty mu však unikají. Vědci je v poslední době objevili například v mozku, placentě i dalších orgánech uvnitř těla.

Problém se týká i čistého plastu, který se dobře recykluje a který běžně využíváme například ve fleecových bundách. Cajthaml upozorňuje, že po seprání se dostává do životního prostředí.

Dále poukazuje i na to, že v roce 2050 by se spotřeba plastů mohla zvýšit až třikrát. I přes regulace jednorázových plastů ze strany Evropské unie zůstávají tyto plasty stále součástí obalů.

Zdroje:

https://plus.rozhlas.cz/vedci-napodobili-rybi-filtr-na-vodu-podarilo-se-jim-vycistit-splasky-od-9584144?_gl=1*1ybgome*_gcl_au*ODMzODkzMjIwLjE3NjM1NzAyODY.*_ga*ODA2MDI2Nzk0LjE3NDczMDQwNjQ.*_ga_NHXTP7RWNV*czE3Njc3MDg5NjEkbzI0JGcxJHQxNzY3NzA5MDk1JGoxNiRsMCRoMTAxNjk2MzMyNQ..

Autor/ka fotografie: Peter Simmons: https://www.pexels.com/cs-cz/foto/66218/