Oblíbeného českého herce a baviče, Martina Dejdara, jsme pro vás krátce vyzpovídali po premiéře námi podpořené komedie Ženská na vrcholu, ve které ztvárnil jednu z hlavních rolí. V rozhovoru se například dozvíte, jaké má Martin plány na letošní rok, co dělá ve svém volném čase a jaký má názor na současnou produkci odpadů.

Martine, nejprve nám, prosím, prozraďte, kde vás le tos mohou naši čtenáři vidět a které divadlo či film vy osobně doporučujete?

Tak mě letos čeká již třicátá třetí sezona na jeviště Studia Ypsilon. Stále také trvá má účast v muzikálech Trhák a Mýdlový princ v divadle Broadway. A co se týče natáčení, tak momentálně jsem nejvíce vytížen rolí majora Strouhala v seriálu Specialisté na televizi Nova. No a v květnu mě společně s Petrem Vackem čeká natáčení dalších deseti dílů pořadu Tajemství těla pro Českou televizi.

Pražské služby byly partnerem pražské premiéry filmu Ženská na vrcholu. Jak se vám líbilo natáčení v zasněžených Tatrách?

Rozhodně to pro mě bylo i po těch letech v branži něco nového, protože jsem byl v podstatě celý měsíc uzavřený na Chopku. A to bez možnosti návratu.

Na svém hereckém kontě máte přes 80 filmů. Dokážete říci, který snímek byl pro vaši kariéru nejdůležitější?

Upřímně musím říct, že nedokážu. Asi jich bylo víc. Ale mohu říct, že většinu filmů, ve kterých jsem se objevil, mám rád.

Máte nějaký herecký dream team? Tedy nějakou skupinu herců a tvůrců, se kterými byste chtěl nejraději pracovat?

Měl jsem to štěstí, že s hereckým dream teamem jsem mohl pracovat téměř na všech projektech, které jsem za svůj dosavadní profesní život absolvoval. To nejlepší, co se vám může přihodit, je, když si můžete vybírat, s kým chcete pracovat. Když nad tím tak přemýšlím, tak jsem měl to štěstí, že většinu své práce jsem mohl dělat s lidmi kolem Ypsilonky.

Jste známý jako vášnivý hokejista a dokonce máte svůj vlastní tým. Jak dnes funguje HC Olymp?

V podstatě pořád stejně – na bázi dobrovolnosti a srdcařství. Bez toho se dneska takové věci, jako jsou dobročinnost a charita, ani dělat nedají. Letos slavíme již patnáct let od vzniku Olympu a vůbec se mi nechce věřit, že už je to tak dlouho.

Jaké další sporty máte rád? A dokážete si na ně dnes udělat čas?

Času je sice málo, ale přesto se snažím sportovat pravidelně. Nejvíce se věnuji hokeji a tenisu. A potom podle příležitostí.

Jaké máte další koníčky?

Sám jsem z toho překvapený, protože tomu nikdy tak nebylo, ale s čím dál větší chutí nedělám nic.

Dočetli jsme se, že jste měl minulý rok nějaký problém s elektromobilem. Prý jste málem zmeškal představení. Co si o elektroautech myslíte? A změnila tato zkušenost váš názor?

Myslím, že každá alternativa je dobrá. Osobně ale na elektromobily moc nevěřím, protože podle mě je budoucnost někde jinde.

Životní prostředí, ekologie a klima dnes patří mezi hlavní témata současnosti. Cítíte, že postupně začínají čím dál více rezonovat i v umění? A je to podle vás dobře?

Přiznám se, že takto to úplně necítím. Ale pokud to tak je, tak je to určitě dobře. Nic jiného než příroda už nám na tom světě pomalu nezbývá. Můžeme vidět případy, kdy se příroda umí bránit sama, ale rozhodně není možné, abychom jí nepomáhali. Na druhou stranu ale nemám rád extremismus, a mám pocit, že zrovna v ekologii je ho dost.

Snažíte se nějak snižovat svou produkci odpadu?

Podle mě moc odpadu neprodukuji. Já to vidím tak, že množství odpadu se odvíjí od blahobytu a přebytku, který nás všude obklopuje. V mnoha případech nejsme nuceni šetřit, recyklovat a ani spotřebovávat vše do posledního drobečku, tak jak to dělaly naše babičky. Dříve bylo normální, že se rozbité věci doma opravovaly, ze zbytků jídel se dále vařilo a kapesníky i pleny se praly a znovu používaly. Dneska je ale bohužel většina věcí pouze na jedno použití.