Na pódiu září v růžové a její fanouškovská skupina se neustále rozrůstá. Tereza Mašková byla hlavní hvězdou dne otevřených dveří Pražských služeb. Zpěvačka nastínila, co stojí za zrodem hudebních talentů z Třince, jak vzniká její nová hudba a také nás nechala nahlédnout do každodenní reality, kde se střídá s manželem u koše na tříděný odpad. Ponořte se do rozhovoru, kde se sny o koncertu v Edenu mísí s naprostou přirozeností a chutí udělat svět o kousek růžovější.

Ewa Farna, Tomáš Klus, vy. Slavní hudební rodáci ze Třince. Čím to je, že tohle hokejové město produkuje velké hudební hvězdy? Není tam něco zázračného ve vodě?

Je pravda, že z moravskoslezského kraje je nás hodně. Já na to mám takovou teorii, a to je ta, že za to můžou třinecké železárny.

Jak často se vracíte do rodného Třince a co pro vás znamená?

Snažím se vždy aspoň jednou až dvakrát do měsíce Třinec navštívit a tím myslím rodinu. Musím tedy i říct, že naše rodina je dost akční a nemá problém nasednout do aut a přijet za námi do Prahy. Vždy se do Třince ráda vracím.

Pojďme k vaší růžové, která je s vámi neodmyslitelně spjatá. Podle všeho vznikla spíš náhodou, kdy se z ní stal vědomý podpis?

Řekla bych, že se to stalo tak nějak přirozeně. Natolik jsem se s růžovou spojila a lidé to přijali, že nemám ani v plánu to momentálně měnit. Myslím si, že růžová barva je pozitivní barva, že nemůže přece někomu vadit.

Stalo se někdy, že jste měla chuť ze své „značky“ na chvíli vystoupit a být vnímána úplně jinak?

Možná mě tato myšlenka někdy napadla, ale spíš v tom smyslu, že někteří mě skrze růžovou barvu vnímají jako moc sluníčkovou, naivní a že jim to vlastně přijde trapné… Ale na tohle jsem už přestala myslet… Cítím se v tom dobře, dává mi to svým způsobem i sebevědomí a vlastně bych to uzavřela tím, ať si každý myslí, co chce. Důležité podle mě je to, v čem se my cítíme dobře.

V muzikálu The Bodyguard jste měla černé vlasy. To byla paruka, nebo barva?

Je to paruka.

Umíte si představit, že by se vaše vizuální stránka v čase proměňovala, nebo je růžová jasná volba a přes to nejede vlak?

Jak jsem již řekla předtím, cítím se v tom dobře a pokud to tak bude nadále, zůstanu u toho. Možná přijde doba, kdy dostanu chuť na jinou barvu. Uvidíme.

Změnilo se vaše publikum od začátku kariéry?

Neřekla bych, že se změnilo, ale že společně stárneme. Rozrůstá se a já si toho extrémně vážím.

Co dělá umělce dlouhodobě zajímavým?

To je hodně těžká otázka… Řekla bych, že když má člověk stále co nabídnout, je přirozený a na nic si nehraje.

Vy se netajíte ambicí vystoupit v pražské O2 aréně. A co takový pražský Eden? Je to někde vzadu v hlavě?

Vždy říkám, že všechno má svůj čas a možná přijde i čas na Eden.

Na kontě máte veleúspěšný duet s Markem Lamborou. Přes 30 000 000 zhlédnutí na YouTube. Když ta písnička vznikala, tušili jste, že může být takhle úspěšná? 

Upřímně? Tohle mě absolutně nenapadlo a je to neuvěřitelné. Mám radost, že se písnička lidem líbí a pořád ji poslouchají.

Co musí mít skladba, aby vás bavilo ji zpívat i po desítkách koncertů?

To je těžké, ale když to pořád baví mě a mé fanoušky, nemám důvod skladbu nezpívat.

Kdybyste mohla s kýmkoliv ze světových interpretů nahrát duet, kdo by to byl a proč právě on/ona?

Jsem velkou fanynkou Jennifer Hudson a Celine Dion. Miluju jejich hlasy, a to jak na mě působí v rozhovorech… velice přirozeně a mám pocit, že mě jejich tvorba léčí a dělá mě šťastnou.

Je nějaká část hudební práce, kterou lidé vůbec nevidí, ale zabírá vám nejvíc času?

Uuuf, tak toho je hodně… Ale například vznik a proces nové hudby je někdy dlouhý a nedá se to uspěchat. Někteří lidé si myslí, že člověk napíše skladbu lusknutím prstu, ale je to proces. Někdy se to může podařit, že vás políbí múza, ale někdy to dá zabrat.

Když se ohlédnete za projekty jako SuperStar, Tvoje tvář má známý hlas nebo StarDance, který z nich ve Vás zanechal nejsilnější stopu a čím?

Řekla bych, že nejsilnější stopu zanechala StarDance. Je to doopravdy krásný a zároveň velice náročný projekt. Kdybych se mohla vrátit v čase, ulevila bych si trošku od práce. V té době jsem koncertovala, hrála v divadle, zkoušela a to už bylo nad moje síly… Ale byla to obrovská zkušenost, za kterou jsem moc vděčná.

Který z těch televizních projektů vás nejvíc formoval, i když to třeba nebylo na první pohled vidět?

Všechny projekty mi něco daly, nedokážu určit jen jeden.

Zopakovala byste si ráda některý?

Myslím, že jednou to stačí.

Co vy a váš soukromý/rodinný život? Jak ho zvládáte kombinovat s kariérou profesionální zpěvačky?

Když člověk chce, dá se všechno. Vždy si udělám čas na rodinu a přátelé, jsou pro mě obrovskou oporou. Jak říkám, všechno se dá naplánovat a vyřešit, stačí jen chtít.

Váš manžel je zároveň i Vašim managerem. Nosíte si oba práci domů? Jak to u vás probíhá za tzv. zavřenými dveřmi?

Dřív jsme si mysleli, že se to dá rozdělit, ale velice rychle jsme přišli na to, že ne. Pořád se učíme, máme k sobě vzájemný respekt a pořád o všem mluvíme, ať to jsou pracovní věci, nebo soukromé. A myslím, že nám to jde dobře.

Stává se často, že se na něčem neshodnete?

Ale ano, jsme jako každý jiný pár. Někdy je doma Itálie a potom usmíření. Ale hádky nejsou úplně na denním pořádku.

Jak je to u vás doma s tříděním odpadu a kdo chodí s košem, vy nebo manžel?

Snažíme se třídit oba dva. S košem je to u nás na střídačku.

Kam byste vyhodila takové CD?

Nejčastější asi bude je vyhodit do směsného odpadu, ale existují speciální místa na elektroodpad.

Jak byste naložila s nevypotřebovanou barvou na vlasy?

Určitě by se neměla vylívat do odpadu… Nechává se zaschnout a ve většině případů do směsného odpadu. A v tom nejlepším na sběrný dvůr.

Když přijde řeč na cestování. Všimli jsme si, že jste byla na Maledivách, překvapilo vás tam něco? Prý je to ráj na zemi.

Je to naprostá nádhera, máte doopravdy pocit, že jste v ráji. Ten klid a prostě všechno je neuvěřitelné. Byla to pro mě doopravdy dovolená, kde jsem si doopravdy odpočinula.

A otázka na závěr. Měl by být svět růžovější?

Snažím se proto dělat všechno. Je to na každém z nás, jak se k tomu postavíme.