Jan Hrušínský: Na Vánoce se těším už od dětství


Jan Hrušínský je populární herec, divadelní ředitel a syn legendy českého filmu, Rudolfa Hrušínského. V roce 2002 založil Divadelní společnost Jana Hrušínského a o dva roky později otevřel Divadlo Na Jezerce. V následujícím rozhovoru se například dozvíte, jak se v rodině Hrušínských slavily Vánoce, či zda pro něj bylo povolání herce vždy jasnou volbou.

Pocházíte ze slavné herecké rodiny, existovala možnost, že byste se hercem nestal? Uvažoval jste i o jiném povolání a vůbec, dovolilo by vám to vaše okolí?

Teoreticky bylo takových možností mnohem víc, prakticky se ovšem herectví uniknout nedalo. Jednu chvíli to vypadalo nadějně, když jsem chtěl být indiánem, a později kovbojem, ale s první rolí v divadle jsem divoký západ opustil a stal se hercem. Nevadilo ani to, že mi bylo teprve deset let. Od té doby jsem hercem, s čímž můžete nesouhlasit, ale to je asi tak jediné, co proti tomu lze dělat.

K hereckému řemeslu jste postupem let přidal manažerskou roli principála vaší divadelní společnosti, potažmo v Divadle Na Jezerce. Jak se vám daří skloubit tato dvě povolání a cítíte se být víc hercem, nebo ředitelem divadla?

Postupem let jsem tyto dvě role přestal rozlišovat a stal se divadelníkem na plný úvazek. Obě profese (a několik dalších) si spolu rozumí lépe než moji dva blíženci, kteří ve mně jsou už od 9. června 1955. Výhodou je zábavnost celé věci, bez níž bych raději dělal něco jiného. Třeba indiána nebo kovboje na našem divokém východě.

Nakousli jsme vaše dvě profese, tak nám prozraďte vaše nejbližší plány, třeba i pro nadcházející rok. Kde vás jako herce uvidíme a na co se můžeme těšit v Divadle Na Jezerce?

K výročí sta let od vzniku ČSR s kolegy v Divadle Na Jezerce připravujeme večer nazvaný Res publica neboli Věc veřejná. Navážeme vědomě na slavná předrevoluční představení Realistického divadla, kde jsme v roce 1988 uvedli pořad Res publica aneb jak jsme nezažili 20. léta a v roce 1989 Res publica aneb jak jsme zažili 60. léta. Připojíme třetí pokračování pod názvem Jak bychom nechtěli zažít budoucí léta. Dále na Jezerce připravujeme představení s Jaroslavem Duškem Sláva strojů a měst, které bude pojednávat o návštěvě dvou amerických inženýrů a německého redaktora u českého včelaře ve 20. letech minulého století, která vyjeví nečekaná tajemství budoucnosti, která se stala naší přítomností. Úryvek ze hry napoví více: „Zabýváme se velmi intenzivně myšlenkou, jak v budoucnu zdokonalili výrobu lidí, a byli jsme na ni přivedeni v Rusku. Tam jsou samí geniální lidé, a mají nápady, že nestačíme ani koukat. Schází jim jen technická možnost provedení. Jsem zvědavá,“ řekla žena. „Mluvte, věci lásky mě zajímají.“ Točím také s režisérkou Pavláskovou film Pražské orgie, kde hraji malého českého udavače, spisovatele, který neumí psát ani ta udání. A těším se na Vánoce.

Daří se vám vůbec relaxovat? Kde a jak nejraději trávíte volný čas? Máte prostor pro osobní koníčky?

Daří. Tím odpovídám i na obě další části této otázky.

Blíží se nejkrásnější období v roce, Vánoce. Prozraďte nám, jak trávíte vánoční svátky a pochopitelně i Silvestra? Těšíte se na kapra s bramborovým salátem?

Vánoce jsou pro mě nejkrásnějšími svátky v roce a těším se na ně už od dětství. Víte, u nás v době mého dětství bývala taková tradice. Maminka připravovala celý den večerní hostinu a otec moudře odcházel hned po ránu k panu Werichovi, který měl na Kampě tzv. den otevřených dveří pro svoje přátele. Pravidelně v podvečer kolem páté hodiny jsme začínali trnout, zda tatínek u pana Wericha nezapomněl, že je Štědrý den. K jeho cti budiž řečeno, že nezapomněl nikdy. Jen jednou mamince po takovém návratu od Werichů vyčetl, že mu neřekla, že jsou Vánoce. Zkrátka mám v plánu si tyto svátky užít s rodinou stejně hezky jako letošní teplý a krásně barevný podzim. A na Silvestra tradičně v Divadle Na Jezerce hrajeme, a to vždycky dvakrát. Odpoledne a večer. Letos silvestrovské diváky potěší Jiřina Bohdalová jako Paní plukovníková.

+ There are no comments

Add yours