Budeme jednou těžit skládky?


Za rok 2017 se na skládky v České republice vyvezlo 1,77 milionu tun komunálního odpadu, což je 49 procent celkové produkce odpadu. Zatím si můžeme dovolit odpad, který skrývá cenné zdroje, na skládky ukládat. Nicméně životní prostředí má své limity, stejně jako i množství dostupných zdrojů. Budeme někdy v budoucnu nuceni těžit skládky? Jestli ano, na kolik nás těžba vyjde? A jaké materiály se vyplatí ze skládek těžbou zachránit?

Z pohledu cirkulární ekonomiky již proces skládkování, přestože má v Evropě dlouholetou tradici, nepředstavuje reálnou možnost pro budoucnost. V rámci hierarchií nakládání s odpadem je proces skládkování tou úplně poslední možností, tou první je prevence vzniku. Tuto hierarchii ale můžeme aplikovat pouze na odpady vznikající teď nebo v budoucnu.

Staré skládky představují spoustu výzev, kterým je potřeba čelit. Jedná se zejména o ekologický hazard: skládky nesplňují sanitární normy, přispívají ke znečištění půdy, vodních zdrojů a ovzduší skleníkovými a dalšími plyny. V EU aktuálně existuje více než půl milionu skládek, na kterých je uložen odpad z minulosti. 90 % těchto skládek pak představuje bezpečnostní rizika.

V reakci na existenci těchto skládek vzniká trend rekultivace a sanace skládek, který je často spjat s vytěžením materiálové časti odpadů – typicky se jedná o kovy, které by mohly být znova využity.

Rekultivace skládek jsou ale velmi drahým procesem. Významná část nákladů by ovšem podle Světového ekonomického fóra mohla být snížena díky materiálovému využití odpadu. Proces těžby skládek průmyslového a stavebního odpadu může přinést ekonomické benefity díky recyklaci mědi, aluminia, zinku a oceli. Starý komunální odpad může být rovněž vyseparován na hodnotné recyklovatelné části – sklo, plast, kovy – a ze zbytků se dá vytvořit frakce paliva odvozeného z odpadů, která se díky plazmovému spalování může přeměnit na vodík a nízkouhlíkový cement.

Těžba skládek ovšem v realitě naráží na řadu úskalí. Například opětovné využití plastů ze starých skládek komplikuje výrazně nižší kvalita oproti „čerstvému“ odpadu. Další bariérou jsou i současné výkupní ceny, které brání recyklaci i těch plastových odpadů, které zatím na skládku uloženy nebyly.

Vyplatit by se ale mohlo vytěžit odpad, který byl uložen na skládky mezi lety 1960 a 1990, protože může obsahovat nejvíce hodnotných materiálů. Pokud je odpad navíc uložen v jednom místě a má vysokou koncentraci hodnotných materiálů, z ekonomického hlediska se proces exkavace, třídění a recyklace vyplatí – konkrétně v případě kovů.

Vzhledem k tomu, jak je proces rekultivace a materiálového využití starých skládek nákladný, musíme co nejdříve a co nejvíce omezit množství skládkování komunálního odpadu a jeho produkci vůbec. Dnes posíláme na skládky cenné zdroje, peníze i energii. Každý milion tun odpadu, který skládkujeme, by mohl v ČR vytvořit 8 až 10 tisíc pracovních míst díky zavedení cirkulární ekonomiky.

Nezapomínejme také na možnost energetického využití odpadu. Díky provozu ZEVO Malešice jsme odklonili ze skládek 213 387 tun odpadu v roce 2017. Tento odpad byl použit pro ohřev zhruba 25 000 pražských domácností a nahradil tak problematické uhlí, jehož spalování je čím dál více neakceptovatelné.

+ Žádné komentáře

Přidat