Aktuálně vás naši čtenáři mohou vidět v novém seriálu Tátové na tahu. Jak jste si užil jeho natáčení?

Bylo to vynikající. Měl jsem třeba jen jeden natáčecí den za měsíc, takže to byla spíše taková dovolená. Navíc v tom seriálu hraji homosexuálního hasiče, což je fantastická role.

Hrajete teď ještě někde? Co například nějaké divadlo?

Ještě mě můžete vidět hrát v Ru­bínu, což je asi nejmenší divadlo na světě, a pak také v Holešovicích v di­vadle La Fabrika.

Mnoho lidí si vás jistě pamatuje ze skupiny Nightwork. Prozraďte nám, jak jste se z původní recese postupně dostali až ke druhému místu v anketě Zlatý slavík?

Dostali jsme se tam hlavně díky té recesi. Základem bylo moc o tom ne­přemýšlet a prostě dělat to, co nás baví. Kdyby nebylo Kabátů, tak jsme mohli být i první. Ale pivo a párek sa­mozřejmě vždy zvítězí nad dobrým smyslem pro humor.

Myslíte, že existuje nějaká šance pro váš comeback?

Šance tady bude vždy, protože pís­ničky stále máme a nástroje jsme ještě neprodali. Uvidíme. Až to přijde, tak to přijde. A pokud to ne­přijde, tak tím česká hudební scéna rozhodně neutrpí.

V soutěži Česko Slovensko má talent jste dříve působil jako moderátor a od roku 2015 jste jedním z porotců. Proč myslíte, že je tento typ soutěže na celém světě tak populární?

Tak v první řadě je to hodně zábav­né. Lidé mají tendenci objevovat něco nového a to je baví. Dále je urči­tě zajímavé pomáhat lidem od niče­ho k něčemu. Tato soutěž totiž uka­zuje, že i „obyčejný člověk” se může stát nějakým způsobem populárním.

Myslíte si tedy, že se účastník pak může v showbyznysu skutečně prosadit?

Určitě může. Hodně to ale závisí na těch konkrétních lidech. Samotná výhra nebo účast v soutěži nestačí, člověk pak musí dál pracovat, bez toho to prostě nejde. Strašně důle­žitá je tedy pracovitost, a pak také inteligence.

Říká se o vás, že jste velice vášnivý rybář. Je to pravda?

Ano, je to pravda. Letos jsem to bo­hužel moc nezvládal, ale jinak ryba­řím vždy, když mám volno. U vody prosedím klidně i celý víkend a ani mi nevadí být sám, je to totiž perfektní relax. Skutečně to stojí za to. Navíc jsem se to už naučil do takové míry, že nejenom sedím, ale občas i něco chytnu. Všechny úlovky pak samo­zřejmě pouštím.

Co jako rybář říkáte na prognózy, podle kterých by do roku 2050 mělo být v oceánech více plastů než ryb?

No jestli to takto půjde dál, tak vznikne úplně nový typ rybolovu. Už nebudeme chytat ryby, ale začne­me lovit plasty. Třeba Kuba Vágner pak udělá rekord, že chytí největší plastovou věc v dějinách, a možná vznikne i nový sport, který se bude jmenovat plasting.

S tím také souvisí velké téma současnosti, kterým je brojení proti jednorázovým plastům, což jsou například brčka, kelímky nebo plastové příbory. Co si o této kampani myslíte?

Určitě je to správně. Množství plastů je skutečně nesmyslné – hodně se teď třeba řeší ten masivní plastový ostrov uprostřed oceánu. Dříve se plasty všem líbily, protože byly lev­né a lehké, takže holt se teď bude muset vymyslet něco nového, co je taky levné, lehké a zároveň ekolo­gické.

Jaké máte plány na Vánoce a Silvestra?

Vánoce budu jako každý rok trávit s rodinou a kaprem, tradice se musí dodržovat. Na Silvestra pak odjedu na hory, kde se přejím chlebíčky. Tak­že taková klasika.

A co plány do nového roku? Čekají vás nějaké nové projekty?

V příštím roce mě třeba čeká natá­čení pohádek a také budu společně s Františkem Soukupem pracovat na nějakých nových písničkách. Jinak obecně ke mně nové věci přicházejí trochu se zpožděním, takže moje plány jsou díky tomu takové nevy­zpytatelné.