Mikrovlnné trouby v evropských domácnostech vypouštějí do ovzduší stejně oxidu uhličitého jako téměř 7 milionů aut. Tato informace vychází z první komplexní studie o vlivu mikrovlnek na životní prostředí, která sleduje celý životní cyklus těchto populárních spotřebičů, od jejich výroby až po vyřazení. 

V roce 2020 by v Evropské unii mělo být přes 135 milionů mikrovlnných přístrojů, až doposud ale neexistovala žádná větší studie, která by sledovala jejich environmentální dopady. Energetičtí experti z univerzity v Manchestru nyní zjistili, že mikrovlnky jsou pro naše ovzduší mnohem větší hrozba, než jsme si doposud mysleli. 

Největší vliv na životní prostředí má jejich spotřeba elektrické energie. Všechny mikrovlnné trouby v Evropské unii spotřebují 9,4 TWh elektřiny ročně. Průměrná životnost mikrovlnky je 8 let a za tuto dobu spotřebuje 574 kWH elektřiny, což je velmi vysoké číslo, vzhledem k tomu, že více než 90 % své životnosti je v takzvaném stand-by módu, tedy nevyužívaná. 

Nicméně spotřeba mikrovlnných trub neustále roste, což vede i k nárůstu elektroodpadu. Zajímavé je zjištění, že během posledních 20 let se jejich životnost snížila o 7 let. Vzhledem k relativně nízkým cenám je totiž zákazníci vyhazují mnohem dříve, než je skutečně potřeba. „Rychlý technologický vývoj a klesající ceny vedou k nákupu elektrických a elektronických přístrojů v Evropě. Spotřebitelé mají tendenci nakupovat nové spotřebiče dříve, než stávající spotřebiče dosáhnou konce své životnosti, protože elektronické výrobky se staly módními položkami. Výsledkem toho je, že vyřazená elektronická zařízení, jako jsou mikrovlnné trouby, patří mezi nejrychleji rostoucí toky odpadů po celém světě“, říká Dr. Alejandro Gallego-Schmid. Jen z evropských mikrovlnek pocházelo v roce 2005 více než 184 tisíc tun elektronického odpadu – v roce 2025 by toto množství mělo stoupnout až na 195 000 tun.

Dr. Gallego-Shmid rovněž dodává: „Vzhledem k tomu, že mikrovlnné trouby představují největší procentní podíl všech prodaných trub, tak je stále důležitější, abychom se začali zabývat jejich dopadem na životní prostředí a systémem odpadového hospodářství po skončení jejich životnosti.“